Foto: Vladimir Pomortzeff

1. Rozbitý náhrobek srbského válečného zajatce Cedomira Glišoviće na zanedbaném hřbitově bývalého zajateckého tábora Heinrichsgrün v lese mezi Rotavou a Jindřichovicemi na Sokolovsku.

Zajatecký tábor Heinrichsgrün byl za první světové války největším táborem pro válečné zajatce na území tehdejšího Rakousko-Uherska. Rozkládal se na planině mezi Rotavou a Jindřichovicemi na Sokolovsku. Na obrovské ploše 60 hektarů se v přeplněných barácích tísnilo až 28 000 zajatců, převážně Rusů, Srbů a Italů. Na nelidské podmínky a nemoci denně umřelo až 40 mužů, proto i táborový hřbitov v nedalekém lese patřil mezi největší. Místo svého posledního odpočinku zde našlo skoro 4000 zajatců. Po roce 1925 začala jugoslávská vláda s exhumaci a přemístěním pozůstatků zajatců srbské národnosti do nové vybudovaného mauzolea v Jindřichovicích. Nastal ale nečekaný problém. Standardní malé dřevené rakvičky pro uložení exhumovaných ostatků byli objednany dopředu ve velkém množství a stačili jen pro lebku a zbytek kostry. Nebylo však bráno v úvahu, že část zajateckého hřbitova se nachází na blatech, a tak se některá těla nestačila za poválečná léta rozložit, zůstala jakoby mumifikovaná. Bylo rozhodnuto, že tyto mumifikované pozůstatky zůstanou na původním místě. Navíc italská vláda zakázala sahat do jeji časti hřbitova. Po osmi letech práci bylo exhumováno a převezeno do mauzolea zhruba 2300 srbských zajatců. Na původním táborovém hřbitově však zůstalo ještě přibližně tisíc zajatců. Dnes jsou jejích hroby zcela zanedbané. Vedle mohutného betonového kříže uprostřed areálu hřbitova leží hromada rozbitých náhrobků z vyprázdněných hrobů srbských zajatců. Hroby ruských a italských zajatců nejsou vůbec označené. Před kulatým výročím vypuknutí první světové války se nedočkal tento hřbitov ani základních úprav.

2. Zarostlý betonový sloupek oploceni hřbitova bývalého zajateckého tábora Heinrichsgrün v lese mezi Rotavou a Jindřichovicemi.

3. Rozbitý náhrobek srbského válečného zajatce Dušana Nedeljkoviće na opuštěném hřbitově bývalého zajateckého tábora Heinrichsgrün v lese mezi Rotavou a Jindřichovicemi na Sokolovsku.

4. Latinský kříž se tyči nad neoznačené hroby italských válečných zajatců na zanedbaném hřbitově bývalého zajateckého tábora Heinrichsgrün v lese mezi Rotavou a Jindřichovicemi na Sokolovsku.

5. Mauzoleum srbských a ruských válečných zajatců v Jindřichovicích na Sokolovsku.

Stavba mauzolea v místech bývalého rakouského zajateckého tábora Heinrichsgrün u obci Jindřichovice na Sokolovsku začala v roce 1925 na náklady jugoslávské vlády. Dle návrhu ruského architekta Vladimira Brandta byla bývalá táborová vodní nadrž přestavená na pietní prostor určený k uložení obrovského množství malých dřevených rakviček s exhumovanými pozůstatky. V následujících osmi letech bylo z růžných zajateckých hřbitovů v Čechách exhumováno a do Jindřichovic převezeno až 7381 srbských válečných zajatců, z toho zhruba 2300 srbských zajatců z nedalekého hřbitova bývalého zajateckého tábora Heinrichsgrün v lese mezi Rotavou a Jindřichovicemi. Následovali ještě další rakvičky s ostatky 189 ruských zajatců, neboť za války byli zajatci pohřbívání podle vyznaní, nikoliv podle národnosti. Srbské a ruské hroby tak byli často na pravoslavných oddílech zajateckých hřbitovů promíchané. Převoz ostatků do Jindřichovic trval až do roku 1932 kdy byl mauzoleum slavnostně vysvěcen. Již po okupaci této časti Sudet nacistickým Německem v roce 1938 bylo do mauzolea uloženo 89 plechových rakviček s ostatky srbských válečných zajatců z první světové války exhumovaných z několika hřbitovů bývalých tranzitních táborů v Nizozemsku. Celkový počet pochovaných zde tak vyšplhal až na 7659 válečných oběti. Jedna se tak o největší pohřebiště z první světové války na českém území.

6. Malé dřevené rakvičky s ostatky srbských a ruských válečných zajatců v kryptě mauzolea v Jindřichovicích.

7. Malé dřevené rakvičky s ostatky srbských a ruských válečných zajatců v kryptě mauzolea v Jindřichovicích.

8. Pohřby válečných zajatců podle pravoslavného obřadu v zajateckém táboře Heinrichsgrün za první světové války. Dobové fotografii na drobné výstavě v mauzoleu v Jindřichovicích.

9. Mauzoleum jugoslávských vojínů v Bezručových sadech v Olomouci. 

Mauzoleum bylo postaveno v letech 1926 až 1928 ve stylu monumentálního neoklasicismu dle návrhu olomouckého architekta Huberta Austa. Pučeli mauzolea zdobí nápis v češtině a srbochorvatštině: Věrnost za věrnost. Láska za lásku. Myšlenkou bylo vybudovat místo důstojného odpočinku srbských válečných zajatců a slovinských a chorvatských vojáků rakousko-uherské armády, kteří sem byli převezeni ze hřbitovů z cele Moravy. Bylo zde pochováno celkem 1188 jugoslávských vojáků, ale o důstojnosti místa se již léta nedá ani mluvit. Celou stavby financovala jugoslávská vláda a jako vlastník mauzolea je dosud zapsáno už dávno neexistující Království Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie se ale nové státy nedokazali dohodnout na financování údržby hrobů svých vojáků v olomouckém mauzoleu. V posledních desetiletích je mauzoleum zcela opuštěné a zanedbané. Krypta s lidskými pozůstatky dokonce nějaký čas sloužila i noclehárnou pro bezdomovce. Olomoucká radnice má připravený projekt rekonstrukce zchátralé památky, ale čeká, až soud definitivně schválí převedení mauzolea do majetku města. První etapa rekonstrukce tak měla bych začat až v roce 2015.

10. Otevřené dřevené rakvičky a rozházené lidské pozůstatky v kryptě Mauzolea jugoslávských vojínů v Olomouci.

11. Nástěnná malba znázorňující svatých Cyrila a Metoděje v kapli Mauzolea jugoslávských vojínů v Olomouci. Slovanské věrozvěstci již delší dobu jsou poskvrněné graffiti a vulgární nápisy. Dnes vchod do kapli je uzamčen.

12. Zanedbaná krypta Mauzolea jugoslávských vojínů v Olomouci.

13. Poskvrněná graffiti nástěnná malba znázorňující ukřižovaní na Golgotě v kapli Mauzolea jugoslávských vojínů v Olomouci.

14. Otevřené dřevené rakvičky a rozházené lidské pozůstatky v kryptě Mauzolea jugoslávských vojínů v Olomouci.

15. Vyobrazení Ježíše Krista na jednom z náhrobku z dob první světové války na vojenském hřbitově Černovír v Olomouci.

Za první světové války sloužil olomoucký vojenský hřbitov Černovír k pohřbívání jak vojáků rakousko-uherské armády tak nepřátelských vojáků z řad válečných zajatců. Bylo zde pochováno celkem 3218 mužů minimálně 13 různých národností a několika náboženských konfesi. Ve 20. letech minulého století byli 172 jugoslávských vojáků exhumované a převezené do nove vybudovaného mauzolea v Schillerových (dnes Bezručových) sadech v centru Olomouci. Pak následovala ještě řada jednotlivých exhumaci a celkový počet pochovaných se o několik stovek zmenšil. Zbylé hroby po téměř půlstoletí trvající devastaci dostali do velmi žalostného stavu. Od roku 2010 jsou na černovírském vojenském hřbitove prováděny opravy z finančních prostředku města Olomouc a Ministerstva obrany ČR.

16. Betonové náhrobky ruských válečných zajatců muslimského vyznáni na vojenském hřbitově Černovír v Olomouci. Dnes na muslimské časti hřbitova zbývají pochovany už jenom 17 ruských muslimů. Pozůstatky jiných vojáků byli za uplynulé století převezeny jinde.

17. Pravoslavnou část vojenského hřbitova Černovír v Olomouci dnes zdobí jedině husté trávy. Na tomto miste jsou stale pochovany 288 ruských válečních zajatců z první světové války. Litinové pravoslavní kříži z jejích hrobu však byli odcizené v 90. letech minulého století, kdy hřbitov Černovír pobýval ve zcela zanedbaném stavu. Od tě doby nejsou ruské hroby označené.

18. Originální plechové hvězdicové náhrobní tabulky, které za první světové války dávali na vojenské a zajatecké hroby, nalezena na hřbitově bývalého zajateckého tábora Karolinenhof v polích nedaleko osady Karlín u Plané na Tachovsku.

Hřbitov bývalého zajateckého tábora Karolinenhof byl dlouhá léta zcela zapomenutý. Ani místí obyvatele neměli tušení co se nachází v háji uprostřed rozoráních polích nedaleko osady Karlín u Plané na Tachovsku. Mezitím za vlaky byl zde poměrně velký zajatecký tábor s kapacitou 16 000 osob. Po roce 1925 byli ostatky téměř všech srbských zajatců exhumované a převezené do nove vybudovaného mauzolea v Jindřichovicích na Sokolovsku. Ostatní hroby pak propadli do zapomenutí. Dle dostupných informací jsou na tomto hřbitově dosud pochováno nejméně 287 válečných zajatců, z toho 257 Rusů a 22 Italů. Až po roce 2002 začali postupné opravy hřbitova a teď je udržován v relativně dobrém stavu. Zachovali zde ale označené pouhé dva hroby.

19. Pamětní kříž na hřbitově bývalého zajateckého tábora Braunau u obci Martínkovice na Broumovsku v blízkosti česko-polské hranici.

Rakouský zajatecký tábor Braunau se nacházel na místě dnešního letiště u obci Martínkovice na Broumovsku jen par kilometru od dnešní česko-polské hranici. Jednalo se o druhý největší zajatecký tábor na celém území Rakousko-Uherska a byli zde internované převážně válečné zajatci srbské národnosti. Za války zemřeli a byli na zajateckém hřbitově pochovany 2599 srbských a 133 ruských vězňů. Po roce 1925 byla většina ostatků exhumovaná a převezená do nove vybudovaného mauzolea v Jindřichovicích na Sokolovsku. Dnes zajatecký hřbitov je pouhá velká louka uprostřed pastvin v jejím středu se tyčí mohutný pamětní kříž, jenž byl vyroben dle návrhu ruského důstojníka z řad zajatců, jehož jméno se nezachovalo.

20. Návštěvnici muzea pohybují kolem zdi bývalé pevnostní věznice Terezín, kde se nacházela cela Gavrilo Principa.

Srbský nacionalista Gavrilo Princip, který 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii, byl v době atentátu příliš mladý na to aby odnesl za svůj čin trest smrtí. Bylo mu pouhých 19 let. Podle tehdejších rakouských zákonu nemohl být popraven v tak mladém věku, proto dostal maximální možný pro mladíka trest 20 let odnětí svobody. Na konci roku 1914 byl Gavrilo Princip převezen do pevnostní věznice Terezín ale nestihl strávit ve samotce ani čtyři roky. Dne 28. dubna roku 1918 zemřel v pevnostní nemocnice na tuberkulózu a vyčerpaní. V době smrti vážil pouhých 40 kilogramů. Tělo sarajevského atentátníka bylo tajně pohřbeno na hřbitově zajateckého tábora Theresienstadt, jenž za války vyrostl v okolí pevnosti. V roce 1920 byli ostatky Gavrilo Principa exhumovány a s poctami převezeny do Sarajeva.

21. Návštěvnice muzea vstupuje do vězeňské cely Gavrilo Principa v bývalé pevnostní věznice Terezín.

22. Kukátko vězeňské cely Gavrilo Principa v bývalé pevnostní věznice Terezín.

23. Pomník nad hroby válečných zajatců na zanedbané části hřbitova bývalého zajateckého tábora Theresienstadt v dnešním Terezíně.

Rakouský zajatecký tábor Theresienstadt, vybudovaný za první světové války v okolí pevnosti Terezín, patřil mezi největší na českém území. Tomu odpovídá i počet hrobů na zajateckém hřbitově. Pochováno je tu přes 1700 mužů, z toho minimálně 1150 ruských válečních zajatců. Nyní část thoto hřbitova leží přímo vedle čestného pohřebiště židovských obětí terezínského ghetta z druhé světové války a je v relativně dobrém stavu. Druhá část je oddělená od memoriálu obětím Holokaustu vysokou a neprůhlednou zdi a je zcela zanedbaná. Mezi rozbité a zarostlé náhrobky se nachází i místo původního hrobu sarajevského atentátníka Gavrilo Principa.

24. Rozbitý náhrobek z dob první světové války na zanedbaném městském hřbitove v Terezíně, kde za války vedle civilistů byli pochovávané také váleční zajatci nedalekého zajateckého tábora Theresienstadt.

25. Obelisk označuje místo původního hrobu sarajevského atentátníka Gavrilo Principa na zanedbaném hřbitově v Terezíně.

26. Rozbité náhrobky ruských válečných zajatců židovského vyznáni na zanedbaném hřbitově zajateckého tábora Theresienstadt.

27. Náhrobek ruského válečného zajatce muslimského vyznáni na hřbitově zajateckého tábora Theresienstadt.

28. Hroby ruských válečných zajatců a brána hřbitova bývalého rakouského zajateckého tábora Josefstadt v Jaroměři-Josefově.

Největší hřbitov ruských válečných zajatců z první světové války na českém území zdobí mohutný pomník, vybudovaný v roce 1916 samotnými zajatci. Byl to zcela ojedinělý případ, kdy rakouské úřady povolili vybudovat za války na svém území pomník na památku zemřelých vojínů nepřátelské armády. Zamítly jenom původní návrh, který počítal s vyobrazením ruského státního znaku. Mohutné sousoší s postavami truchlících ruské šlechtičny a pohádkového bohatýře je dílem Nikolaje Suškina, amatérského sochaře z řad ruských zajatců. Celkem bylo za války na tomto hřbitově zajateckého tábora Josefstadt pohřbeno 1352 ruských, 466 italských a 111 srbských válečných zajatců. Bohužel v roce 2012 prošel hřbitov barbarskou rekonstrukci v režii zástupců ruské ambasády v Praze. Přes stateční odpor památkářů a navzdory protestům veřejnosti uplatnila ruská ambasáda svůj návrh úprav hrobů ruských zajatců. Jako výsledek byli všichni původní hroby kompletně zničeny buldozery a nové náhrobky postaveny na zcela náhodných místech.

29. Snímek ze srpna roku 2005 zachycuje stav hrobů ruských válečných zajatců na hřbitově bývalého zajateckého tábora Josefstadt v Jaroměři-Josefově před nepovedenou rekonstrukcí. Hřbitov dlouhá léta pobýval ve zcela zanedbaném stavu, přesto bylo stale vidět jednotlivě hroby, dnes již jsou zničené během rekonstrukci v režii ruské ambasády.

30. První tajemník ruského velvyslanectví v Praze Anatolij Tomnikov dohlíží na rekonstrukci ruského zajateckého hřbitova bývalého zajateckého tábora Josefstadt v Jaroměři-Josefově za použitím těžké stavební techniky. Buldozer stojí vedle sto let starého náhrobku ruského vojenského zdravotníka Nikifora Sivova. Během rekonstrukci byl tento náhrobek přesunout z původního místa na nové a teď stoji zcela náhodně několik metrů od samotného hrobu.

31. Pomník nad hroby ruských válečných zajatců dle návrhu amatérského ruského sochaře z řad válečných zajatců Nikolaje Suškina na hřbitově bývalého zajateckého tábora Josefstadt v Jaroměři-Josefově.

32. Věnec od ruského velvyslanectví v Praze na hřbitově bývalého zajateckého tábora Josefstadt v Jaroměři-Josefově.

33. Hřbitov bývalého rakouského zajateckého tábora Deutschgabel nedaleko osady Lada u Jablonného v Podještědí.

Zajatecký tábor Deutschgabel se rozkládal na polích severně od Jablonného v Podještědí. Začal stavět hned po vypuknuti první světové války a původně měl kapacitu 4000 osob. Již za rok ale bylo zde internováno přes 12 000 zajatců, převážně Rusů. V porovnaní s ostatní tábory netrpěli zdejší zajatci mimořádným hladem ani těžkou prací, proto jich tu zemřela jen zhruba stovka. Jsou pochováni na málem hřbitově nedaleko osady Lada. Již po skončeni první světové války byli v opouštěném zajateckém táboře internováni přes 6000 vojáků a důstojníků tzv. Ukrajinské brigády, jenž v roce 1919 během polsko-ukrajinské války byla nastupující Polskou armádou zatlačena přes Karpaty do území Československa. Ukrajinští vojáci pobývali v Jablonném do roku 1921. Přes dvě desítky jejich tady během dvouletého pobytu zemřelo na tyfus a jiné nemoci a je pochováno na zajateckém hřbitove vedle hrobů ruských zajatců. Tuto událost připomíná mohutný žulový pomník z roku 1921 s postavou ukrajinského pěvce s kobzou a vytesanými verši ukrajinského národního básníka Tarase Ševčenka. Autorem pomníku je ukrajinský sochař Mychajlo Brynskyj, který tehdy pobýval v Jablonném mezi internované vojáky.

34. Hřbitov bývalého rakouského zajateckého tábora Deutschgabel nedaleko osady Lada u Jablonného v Podještědí.

Jednoduchá pravoslavná kaple byla postavená na hřbitově v roce 1918 ruskými zajatci. Tento hřbitov nebyl dlouhá léta udržován a proto chátral. Teprve v roce 2008 byl prostor hřbitova s finanční pomocí Ministerstva obrany ČR opět vyčištěn a upraven. Zároveň ale došlo k mimořádné blbosti. Po rekonstrukci dostal každý zajatec na hrob nový kříž, ten ale je paušálně pravoslavného vzhledu. Původně byly hroby označeny podle vyznání latinským nebo pravoslavným křížem což dokládají dobové fotografii a poloha hrobů v jednotlivých částech hřbitova. Nejhorším však je že pravoslavní kříže teď zdobí i hroby válečných zajatců židovského nebo muslimského vyznaní.

35. Mauzoleum obětí první světové války na městském hřbitově v Hranicích na Olomoucku.

Hranické mauzoleum bylo vybudováno v roce 1937 podle projektu důstojníka Ladislava Procházky na místě zrušeného vojenského hřbitova. Do mauzolea z tohoto hřbitova byli přemístěny ostatky 1460 vojáků zemřelých ve vojenských lazaretech v Hranicích za první světové války. Je zde pochováno 503 Poláků, 371 Čechů, 230 Maďarů a 123 Němců. V mauzoleu jsou také ostatky 130 ruských, 54 rumunských a 33 italských válečných zajatců. Rekonstrukce mauzolea proběhla v roce 2006 až 2007 za finanční spoluúčasti Ministerstva obrany ČR a města Hranic. Socha lva od roku 1915 zdobila vojenský hřbitov a pak byla přemístěna na budovu mauzolea.

36. Betonové rakvicky s lidskými ostatky v podzemní kryptě mauzolea obětí první světové války na městském hřbitově v Hranicích na Olomoucku. Neobvyklý způsob uložení ostatků do hermetického betonového bloku měl zřejmě chránit před možným siřením infekci.

37. Pohřebiště obětí první světové války na městském hřbitově v Kutná Hoře.

Za první světové války byli zde pochovávané příslušnicí pluků rakousko-uherské armády dislokovaných v samotné Kutná Hoře nebo z jejího blízkého okolí. Jsou tu pochováno také devět ruských válečných zajatců zemřelých na nemoci a zraněni během transportu do zajateckých táborů. Jednotlivé hroby zdobí po nedávné rekonstrukci moderní repliky plechových hvězdicových náhrobních tabulek, jaké se za první světové války dávali na vojenské hroby. Celkový vzhled hřbitova tak zhruba odpovídá tomu jak původně vypadala většina válečných a zajateckých hřbitovů na území Rakousko-Uherska. Až na výjimku mimořádně špatné zvolených fontů.

37. Neoznačené hroby ruských válečných zajatců na hřbitově bývalého zajateckého tábora Reichenberg v Ostašově u Liberce.

Zajatecký tábor Reichenberg se nacházel v místech dnešního libereckého letiště Růžodol a měl kapacitu 55 000 osob. Byli zde internováni převážně zajatí vojáci z Ruska a Itálie. Hřbitov bývalého tábora dnes vypadá jako osamocený háj uprostřed polí. Je zde 678 hrobů. Některé prameny ale udávají, že bylo tu pochováno až 713 zajatců. Zemřeli většinou na tyfus a jiné epidemie. Hroby jsou již delší dobu neoznačené a národnost vojáků se dá určit jenom podle druhu stromu. Ruské hroby jsou osázené břízami, italské zajatci jsou pochovány pod smrky. Ostašovský hřbitov je vzácným příkladem slušných a poctivých oprav zajateckých hrobů z první světové války. Proběhli v několika etapách v letech 2002 až 2009 s finanční podpory města Liberec. Areál hřbitova byl vyčištěn a oplocen, hroby byli osazené nové stromky, byla přidána informační tabule. Celkový vzhled památky se ale na rozdíl od většiny zajateckých hřbitovů maximálně zachoval v původním stavu.

38. Pravoslavná ikona Bohorodičky dohlíží na hroby ruských a italských válečných zajatců na hřbitově bývalého zajateckého tábora Reichenberg v Ostašově u Liberce.

39. Podzemní krypta pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze.

Pravoslavný kostel na Olšanských hřbitovech byl postaven v letech 1924 až 1925 dle návrhu ruského architekta Vladimira Brandta, který rovněž navrhl Mauzoleum srbských a ruských válečných zajatců v Jindřichovicích na Sokolovsku. Podzemní krypta kostelu slouží jako místo posledního odpočinku významných přestavitelů ruské emigrace. Zpráva je vidět hrob prvního předsedy vlády Československa Karela Kramáře, který spolu se svou ruskou manželkou Naděždou významně podílel na stavbě kostela. Na protější straně je pochován inženýr Nikolaj Ipaťjev, majitel nechvalné známého domu v ruském Jekatěrinburgu kde byl v roce 1918 bolševičkami zavražděn poslední ruský car Mikuláš II. s celou rodinou. Pod podlahou krypty byli ještě v průběhů stavby uloženy ostatky 130 ruských válečných zajatců z první světové války. V bočních výklencích po stranách od vchodu do krypty jsou pochovány ostatky 30 srbských válečných zajatců.

40. Pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze obklopují hroby ruských emigrantů.

Copyright © 2014 Vladimir Pomortzeff